Poprvé jsme se s touto elegantní zbraní pro civilizovanější časy mohli setkat v roce 1977, kdy vyšla Nová naděje 88 %, čtvrtá epizoda Star Wars. S modrou laserovou čepelí nás tehdy seznámil mistr Jedi Ben Kenobi – a byla z toho láska na první pohled. Ve světě filmu bychom nejspíš nenašli žádnou jinou zbraň, která by tak ovlivnila celé generace fanoušků. Vždyť je cool i dnes, po mnoha a mnoha dalších filmech a seriálových dílech, čtyřicet let od své premiéry!
Když se zrodil kult
Jaká byla historie tohoto ikonického kousku výzbroje? Podle původních výtvarných konceptů k Nové naději měli ještě světelnými meči bojovat i prostí válečníci typu úderných jednotek Impéria. Jednalo se jednoduše o další zbraň z předaleké galaxie, která mohla být klidně podobně rozšířená jako blastery. Teprve později je Lucas svěřil exkluzivně do rukou Jediů a Sithů, aby divákům nezevšedněly a prohloubily tajemno obklopující uživatele Síly.
Trable s rotující tyčkou
Rukojeti zbraní vyráběli filmaři z držáků na blesky a dalších součástek, které se jim povalovaly po place. Protože neměli k dispozici digitální efekty, velice komplikovaně musel vznikat efekt zářící čepele. Tu tvořila třístranná tyč pokrytá materiálem odrážejícím světlo, která se díky motorku v rukojeti rychle otáčela a vytvářela tak dojem žhnoucího laserového paprsku.
Efekt ale ne vždy fungoval a když se čepel ke kameře špatně natočila nebo na okamžik zmizela z dosahu světla, záře zmizela. Barevnou koronu okolo čepelí museli trikaři ručně dokreslovat snímek po snímku. Na jednu sekundu takových přitom zpravidla potřebujete zhruba 24. Dokážete si tedy asi představit, jak náročný musel být krátký Obi-Wanův souboj s Darthem Vaderem.
S nástupem výkonných počítačů na scénu se pak situace samozřejmě velmi zjednodušila. Dnes už stačí, když se herci šermují úplně obyčejnou odolnou tyčí a zářící čepele pak vzniknou během postprodukce. Pro natáčení nejnovějšího snímku Síla se probouzí 77 % ale vznikly daleko realističtější rekvizity, které skutečně svítí. Je sice samozřejmě stále nutné výsledné záběry upravit, trikaři si ale ušetří trochu práce se světlem a hercům se také jistě lépe hraje, když vědí, co drží v rukou.
Čím víc čepelí, tím lépe
V průběhu času jsme se také dočkali mnoha variací na základní design světelného meče. Všichni máme jistě v živé paměti oboustrannou zbraň Dartha Maula s dlouhou čepelí na obou koncích rukojeti. V seriálu Klonové války 76 % se také objevil Jedi Pong Krell, čtyřruký příslušník rasy besalisků, který dokáže ovládat hned dvě tyto dlouhé zbraně zároveň.
Hrabě Dooku a jeho učednice Asajj Ventress zase používají meče se zahnutou rukojetí, které umožňují útočit s vyšší přesností. Protože Asajj bojuje dvěma čepelemi zároveň, může své zbraně spojit a vytvořit tak unikátní, silně prohnutou verzi oboustranného meče. Popravdě vypadá dost neprakticky, ale uživatelé Síly mají přeci jen lepší reflexy než běžní lidé a nejspíš jen díky tomu si při boji něčím podobným neuseknou vlastní končetinu.
Zvláštní variantu oboustranného meče pak používají i strážci Chrámu Jediů. Má mimořádně dlouhou rukojeť, zato však kratší čepele, zabarvené žlutě.
Paleta pro rytíře
U barev se ještě trochu zdržíme. Jednoznačně nejčastěji ve filmech i v seriálech ze světa Star Wars vídáme červené čepele Sithů a modré či zelené čepele Jediů. Ve skutečnosti ale existuje více barev, které mohou zbrani propůjčit krystaly kyber. Jednou z těch vzácnějších je třeba fialová, kterou v prequelové trilogii používal mistr Mace Windu.
Další méně obvyklé barevné variace pocházejí ze seriálu Klonové války. Tam jsme viděli například zelenožlutou čepel druhého světelného meče Ahsoky Tano. Ta navíc začala později v navazujícím seriálu Povstalci 67 % využívat čistě bílé zbraně, které symbolizují, že si nepřeje být spojována ani s Řádem Jedi, ani se sithskými lordy. V Klonových válkách si také odbyl premiéru bleděmodrý meč, který nosí mistr Tera Sinube skrytý ve své holi.
Světelná pistole a vrtulníček
Tím se elegantně dostáváme ke skutečně exotickým variantám zbraně. Ezra Bridger, protagonista výše zmíněných Povstalců, například používal světelný meč kombinovaný s blasterem, než mu ho zničil Darth Vader. Inkvizitoři, kteří Sithům slouží, zase přišli s unikátní verzí oboustranného meče se záštitou obepnutou kruhem. Jejich čepele mohou rotovat, a to dokonce tak rychle, že umožní svým nositelům odlétnout. Pokud hledáte skutečně bizarní zbraň, která je přesto součástí kánonu Star Wars, už nemusíte.
Drobné variace
Shoto je označení pro světelný meč s krátkou čepelí, kterou někteří Jediové využívali do druhé ruky. Pro jiné šlo dokonce o primární obranný prostředek. Mistr Yoda je nejznámějším uživatelem krátké čepele a že je jeho zbraň kratší, než meče jeho protivníků, si můžete povšimnout i ve hraných filmech prequelové trilogie.
Se svou troškou do mlýna přispěla i sedmá epizoda Síla se probouzí. Tam jsme potkali maskovaného Kylo Rena, jehož meč je unikátní ve dvou ohledech. Jednak má uvnitř rukojeti prasklý krystal, což se projevuje praskající čepelí a také odlišným zvukem, který zapnutá zbraň vydává. Také disponuje záštitou, která v Kylově případě odvádí přebytečnou energii bočními otvory. V dávné historii předaleké galaxie se ale podobné zbraně používaly běžně a Ezra jednu objevil i v již zmíněném seriálu Povstalci.
Temná legenda
Tak tady to máte: vše, co jste kdy potřebovali vědět o světelných mečích. Tedy skoro vše. Existuje totiž ještě poslední, naprosto unikátní varianta, kterou jsem si z toho důvodu nechal až nakonec. Temný meč Darksaber najdete totiž jen v jediném exempláři. Šlo o dědičnou zbraň mandalorijského klanu Vizsla, kterou později ukořistil Darth Maul a momentálně je v držení Sabine z Povstalců.
Podobně jako meč Kylo Rena vydává naprosto unikátní zvuky. Z nějakého důvodu nemá klasickou čepel s kruhovým půldorysem a jeho barva je černá, obklopená bílou koronou. Není známo, jaký krystal způsobuje unikátní vlastnosti meče. Nevíme ani, zda je přírodního původu, jako kameny uvnitř zbraní Jediů, nebo syntetického, jako čepele Sithů. Zůstává tak jednou z přetrvávajících záhad v rámci univerza Star Wars. A jako jinou zbraní bychom mohli náš článek lépe zakončit?
