Abychom pochopili, proč má světoznámý filmař celoživotní slabost pro něžné pohlaví, musíme se na skok podívat do dávné minulosti. Režisér, producent a malíř Ridley Scott přišel na svět 30. listopadu 1937 v anglickém městě South Shields. Pochází z vojenské rodiny a ač jde o rodilého Angličana, tak díky armádní službě a povinnostem jeho otce vedla rodina Scottových poměrně kočovný život. Než se natrvalo usadila zpět v Anglii, procestovala kus světa. Část dětství tak Ridley trávil třeba v Německu. Tím, že byl jeho otec oddán armádě, trávil valnou většinu času mimo domov a na svou rodinu tak neměl příliš času. Ridley byl prostředním dítětem a měl ještě dva bratry, z nichž ten mladší, Tony, propadl v budoucnu rovněž řemeslu filmového režiséra.
Středobodem vesmíru byla v životě tří bratrů autoritativní matka. Elizabeth vládla domácnosti pevnou rukou a její slovo znamenalo předem schválený zákon. Pro mladého Ridleyho byla vzorem i modlou. Později v dospívání obdivoval, jak dokázala prakticky sama vést v tvrdých, leč spravedlivě nastavených pravidlech rodinu a vychovávat naráz tři děti.
Právě zde můžeme vidět hlavní podněty, které později vedly k faktu, že se ve filmech Ridleyho Scotta často vyskytovaly silné a nezávislé ženské charaktery. Postavy, které jsou v jeho dílech často onou silou uvádějící dějové mechanismy do pohybu. Kupříkladu důstojnice Ellen Ripley z Vetřelce (1979), drsná replikantka Zhora známá z kultovního sci-fi Blade Runner (1982) nebo duo nezlomných domácích hospodyněk z filmu Thelma & Louise (1991).
Dvě proti všem
Příslovečná emancipace se ve filmu Thelma & Louise opírá o tradiční výrazové prostředky road movie. Tento klasický, ryze americký subžánr oslavuje od nepaměti mýtus o bezstarostných duších, které naskládané do velkého auta uhánějí po nekonečných dálnicích vstříc svobodě. Stejně bezstarostně se cítí i dvě hlavní hrdinky, když si osedlají světlý T-Bird z roku 1966 a vyrazí s ním na cestu, aby se pobavily a čas od času rozpoutaly i menší peklo. Jako diváci je nemáme důvod odsuzovat, neboť od počátku známé pozadí jejich nelehkých životů. Naopak. Po celou dobu ústřední dvojici fandíme a přejeme jim štěstí až do sladkobolného finále.
To, čím se Thelma & Louise na první pohled odlišuje od ostatních road movies, je obsazení hlavních rolí. Filmy jako Bonnie a Clyde (1967), Bezstarostná jízda (1969), Rain Man (1988) a dejme tomu Zběsilost v srdci (1990), nabízejí buď mužskou nebo smíšenou dvojici ústředních hrdinů, kdežto Ridley Scott staví do centra svého příběhu dvě ženské postavy. Dvě přítelkyně z dělnické třídy, žijící uprostřed malé díry kdesi v Arkansasu.
Jedna je servírkou v místním bistru a druhá zastává úlohu ženy v domácnosti. Jde tedy o naprosto obyčejné ženy, které však čeká neobyčejné dobrodružství. Poprvé se s nimi setkáváme díky prezentaci jejich běžné denní rutiny, čímž je nám zároveň srozumitelně osvětleno, proč chtějí na víkend zmizet a užít si trochu pohody. Thelma (Geena Davis) připomíná moderního otroka. Je provdaná za namyšleného, krajně arogantního může, který zastává funkci obchodního ředitele u společnosti vyrábějící koberce. V jeho očích je Thelma podřadná lidská bytost, jejíž přítomnost toleruje pouze za předpokladu, že si pečlivě plní domácí povinnosti a snáší jeho časté záchvaty vzteku. Naproti tomu Louisa (Susan Sarandon) přežívá v nefunkčním vztahu s hudebníkem, který se patrně nikdy nebude chtít natrvalo usadit. Sen o spokojeném rodinném životě tak stárnoucí Louise nezadržitelně protéká mezi prsty.
Foto: Screenrant
Jak z toho ven? V první řadě bude nejlepší upustit páru a dopřát si trochu relaxace. Ženy tedy sednou do auta a vyrazí za víkendovou zábavou. Mimochodem, Thelma má ze svého despotického muže takový strach, že mu raději nechá vzkaz, než aby mu o svých záměrech přímo řekla. S ujetými kilometry za zády si obě ženy zatouží užít krapet zábavy ve velkém motorestu poblíž dálnice. Dá se skoro říci, že jdou budoucím problémům naproti. Stačí pár drinků a potlačovaná divokost Thelmy okamžitě vyplouvá na povrch, neboť nezávazný taneček s místním městským kovbojem v ní probudí chtíč. Jak již z konkrétních případů víme, takové alkoholem přiživené flirtování občas může skončit pokusem o znásilnění na parkovišti. Louisa své kamarádce přispěchá na pomoc, čímž dojde k nečekané události, na konci které zůstane na zemi ležet mrtvý muž s prostřeleným hrudníkem. Obě ženy dojdou k přesvědčení, že by jejich příběhu nikdo neuvěřil a jedinou možností je tudíž útěk a skrývání se před zákonem. Nyní už není cesty zpět. Z víkendové zábavy se stane dlouhá cesta do neznáma.
Následně na přetřes zákonitě musejí přijít některé výrazové prvky typické pro každou dobrou road movie. Hlasitá country a blues rocková hudba, krvavé západy slunce a auto jedoucí po zapomenutých silnicích uprostřed země nikoho. Jenže scénář z pera filmové a televizní scenáristky Callie Khouri vkládá do příběhu také velké srdce. Funkční dialogy a nakažlivá dynamika mezi ústřední hereckou dvojicí činí z obou postav věrohodné a veskrze milé hrdinky. Jejich vzájemné jiskření vytváří sehraný ženský tandem, který na cestě zdolá každé nebezpečí. Nevšední dobrodružství je nutí překonávat nečekané události. Některé zavánějí melancholií, jiné jsou spíše tragické, ale dojde i na ty sladké, včetně etudy s mladým sexy mužem jménem JD (Brad Pitt). Ten je schopen (podobně jako mrtvý kovboj) zneužít sexuální apetit Thelmy, který léta dusil prodavač koberců, pro něhož bylo vrcholem dne sezení před televizí s pivem v ruce. Kromě mladého playboye hrdinky potkávají i staré muže s tvářemi posetými vráskami a také záblesky budoucí zkázy v podobě policistů, rangerů, agentů FBI a pohraničních stráží.
Dle očekávání se ženy stávají hnanou zvěří a pochopitelně, že každý polda v každém státě, kterým dvojice projela, je touží polapit a ideálně i zneškodnit. Sevření kleští ovládaných muži pomalu zesiluje tlak. Avšak doma v rodném Arkansasu žije polda Hal Slocombe (Harvey Keitel). Polda, který vůči ženám cítí empatii a na základě různých vodítek si uvědomí, jak hlubokou jámu už pod sebou obě potížistky stačily vyhloubit a jak málo stačí k tomu, aby je nahromaděné problémy navždy pohřbily. Pokouší se s nimi domluvit a tím i zachránit jejich životy, jenže příběh nečekaně změní směr, neboť Thelmě a Louise začne imponovat vůně vlastní svobody a rovněž zjištění, že ve dvou získávají nečekanou sílu i schopnosti. Neustálé porušování zákonů a útěk před policejní mocí vede děj k emotivnímu finále, které v sobě skýtá velkou porci smutku a také katarze. Je to odměna za všechny ty roky, pravda k níž směřovala celá ta cesta. Konečně jsou obě ženy doopravdy svobodné.
Nečekaný odklon
Pro režiséra Ridleyho Scotta šlo tehdy o ojedinělou odbočku od technicky dokonalých sci-fi a fantasy fresek jako Vetřelec, Blade Runner a Legenda (1985). Filmů s dokonale ošetřenou audiovizuální stránkou, které tolik nemusely spoléhat na psychologii svých postav. Thelma & Louise své ústřední protagonistky zkoumá ze všech stran, ukazuje nám jejich sympatické stránky, morálně nejednoznačná rozhodnutí a také jedinečný smysl pro humor. Každá minuta filmu nás nutí pochopit, co se v srdcích těchto žen děje a proč musí dělat to, co dělají.
Susan Sarandon během natáčení dlouze bojovala za přepsání konce, v němž měla původně Geena Davis na poslední chvíli vystrčit z auta a oddat se tak svému osudu osamoceně. Je dobře, že svůj boj dotáhla dokonce, neboť v opačném případě by prvotní scenáristický záměr narušil nejen ono jedinečné pouto mezi oběma kamarádkami, ale také poselství filmu, které mělo za cíl odstartovat vlnu dalších filmových projektů o nezávislých ženách. Inu nestalo se tak. Alespoň tedy ne hned. O něco podobného se až mnohem později postaralo kontroverzní hnutí Me Too, a věřte, že bych raději sledoval deset podobně skvělých filmů jako je Thelma & Louise, než četl „pohoršující“ zprávy o ženách, kterým nějaký muž před třiceti lety sáhl na koleno.
„Jsi tím, s čím se sama spokojíš,“ říká Louise své kamarádce a naráží tím na život s agresivním manželem, který Thelma dlouhá léta netečně snášela. V tom spočívá hlavní sdělení snímku. Nikdy se nesmířit s tím, co nás dusí. Nikdy nepodlehnout útlaku a bojovat za svou svobodu, byť by to znamenalo boj poslední.
