Velryba (The Whale) je emocionální rozparovač, která podává lidskou sebedestrukci v kruté realitě

Film Velryba (The Whale), režiséra Darrena Aronofsky, vypráví příběh o optimistickém učiteli vážícím tři sta kilogramů, Charliem (Brendan Fraser), který se snaží po dlouhé době navázat vztah se svou 17letou dcerou, Ellie (Sadie Sink). Sám má ovšem traumata, která řeší abnormálním přejídáním.

Od prvních momentů je jasné, že hlavním úspěchem filmu je mimořádný výkon celého obsazení, především pak hlavní postavy, kterou ztvárnil úchvatný Brendan Fraser. Do postavy obézního, pozitivního a citlivého muže se Fraser vžil naprosto přesvědčivě. Každá vteřina, kterou s Charliem strávíme, je plná silných emocí, empatie, ale i zlosti vůči jeho nekontrolovatelné sebedestrukci. Fraser dokázal bravurně ztvárnit nejen onu sebedestrukci, ale i pozitivní, citlivou část Charlieho osobnosti, která věří v lidské dobro do samotného konce. Umocnění emocí je o to větší s faktem, že se jedná o Fraserův triumfální návrat na filmovou scénu. Herec, který je všemi milován a léta se mu nedostalo zasloužené spravedlnosti se vrací s nejsilnějším hereckým výkonem roku.

Sadie Sink (Charlieho dcera Ellie), Hong Chau (Charlieho pečovatelka), Ty Simpkins (duchovní zbloudilec) a Samantha Morton (matka Ellie), všichni podávají to nejlepší, nepřekračují limity emoční únosnosti, ale zároveň si neberou servítky. Jejich hlavním úkolem bylo vytvořit co nejlepší obraz Charlieho osobnosti a naservírovat tak Fraserovi perfektní příležitost pro jeho úctyhodný herecký smeč.

Sadie Sink, jakožto náctiletá dcera Charlieho, Ellie, představuje přesný opak osobnosti hlavní postavy. Ona vidí ve všech to špatné a je zlem v krásném těle. Charlie vidí ve všech to dobré a je dobrem v odpudivém těle. Alespoň takhle se to na první pohled jeví. Film je také bojem dobra se zlem a krásně ukazuje, že nic není takové, jaké se může zdát. Každý člověk má více úhlů pohledu a je důležité vnímat je všechny.

Darren Aronofsky dokázal ladně využít potenciál silného scénáře a přenést jej do filmové podoby v plné síle. Aronofsky ukazuje krutou realitu sebedestrukce závislosti, v tomto případě na jídle. Podoba Charlieho je odstrašující, mnohdy až hororová. Závislost je potřeba léčit, nikoliv přecházet. Velryba není krutým filmem, který by zesměšňoval obézní lidi, pouze ukazuje, kam až může zajít problém, který se vytvoří špatným psychickým stavem člověka. A to, Aronofsky, ukázal perfektně.

Hudba Roba Simonsena ve Velrybě je strhující, úchvatná a flexibilní, tudíž se hodí do jednotlivých, emočně rozdílných scén. V každé scéně tak dokonale podkresluje danou situaci, ať už pozitivní, či negativní.

Velryba je komorním filmem, který překvapí svým silným emočním rozpětím. Brendan Fraser si bezpochyby jde pro Oscara a může se těšit zaslouženému návratu na filmový vrchol.

Po konci filmu, který nemá chybu, se celý kinosál nezmohl na jakýkoliv pohyb. Všichni přibitě seděli a čekali, dokud poslední kapky slz nepřestanou téct.

Josef R.

Zobrazit celé bio