Seriál Vikingové 87 % amerického televizního kanálu History získal během pouhých čtyř let své dosavadní existence nebývalou popularitu. Příběhy severských nájezdníků vedených legendárním králem Ragnarem Lothbrokem totiž skvěle odpovídají na poptávku po drsnějších a zároveň dražších televizních dobrodružstvích, kterou nastartovala hlavně Hra o trůny 92 %. Máme jim však věřit, že se zakládají na skutečných událostech?
Mýty versus fakta
Ano i ne. Valná většina událostí seriálu je totiž vyprávěná úhlem pohledu titulních vikingů, kteří skutečně věří, že se po bojištích prochází Odin a další bohové v lidské podobě navštěvují své uctívače. Stejně tak třeba vize Valhally hlavního hrdiny Ragnara nebo znepokojivé sny jeho křesťanského přítele Athelstana mají pravděpodobně kořeny v náboženství a světonázorech, v nichž obě postavy vyrůstaly.
Filmy vás klamou, historie vrací úder! Meče nezvoní, když je tasíte a klapot kopyt dělají kokosy
Mytologie je přitom ve Vikinzích zpracována se značnou citlivostí. Autor scénáře Michael Hirst v jednom rozhovoru uvedl, že ho mimořádně těší obliba seriálu mezi dnešními obyvateli Skandinávie. Jeden harvardský profesor původem právě ze severu Evropy údajně prohlásil, že natolik inteligentní a vážnou práci s kulturou svých předků vidí vůbec poprvé. Ne náhodou přicházejí nejsilnější momenty seriálu během okamžiků vytržení či tajemných, leč barbarských pohanských rituálech.
Cestování časem
Když ale přijde řada na samotný příběh, realističnost se začne rychle vytrácet. Umělecká licence se vůbec nejdramatičtěji projevuje ve velkých skocích časem. Vikingové nám totiž tvrdí, že se události jako vyplenění kláštera v Lindisfarne (793), obléhání Paříže (845) nebo Rollovo usazení se v Normandii (911) proběhly zhruba během jediné generace. S tímto zhušťováním se potom nevyhnutelně pojí další historické nepřesnosti – králové Karel Holý a Egbert (v seriálu Ecbert) třeba nikdy neseděli na trůně současně.
Ragnar Lothbrok také samozřejmě nikdy neobjevil anglická království. Vikingové udržovali se svými sousedy obchodní vztahy už dlouho předtím, než na ně začali podnikat loupeživé nájezdy. Průsvitný kámen, který v seriálu hrdinové používají k navigaci, také skutečně existuje a mohl by fungovat, zatím se jej nicméně nepodařilo najít ve zbytcích starobylých vikinských sídlišť.
Středověké módní okénko
Oproti tomu složité účesy, a dokonce i make-up obyvatelé dávného severu skutečně nosili. Zda měli v oblibě i složitá tetování, není oproti tomu jisté. Arabský diplomat Ibn Fadlán sice zaznamenal, že se vikingové zdobí všemožnými ornamenty, mohlo jít ale jenom o součást jejich oděvů. Ve starých ságách, které občas informují dokonce i o barvě vlasů hlavních postav, nenacházíme například o tetování jedinou zmínku.
Chyby ve filmu. Kšiltovku si mezi skotské horaly neberte, gumové meče v bitvě taky nepomůžou
Autenticita značně kolísá, co se týče způsobu odívání seveřanů v seriálu. Zatímco jejich civilní oblečení z vlny a lnu pochválila doktorka Godlove s tím, že dokáže říct, ze které iluminace ve starých spisech odkoukali tvůrci seriálu ten či onen kostým, s bitevní výzbrojí je to už trochu horší. Nepřátelé vikingů, Anglosasové, například používají zvláštní zbroj z děravých destiček, kterou by na sebe žádný středověký válečník nikdy nenasoukal.
Do boje beze zbroje nelez
Nájezdníci ze severu zase vyrážejí do boje často v oblečení z černé kůže, sešitém výraznými stehy, které sice hezky vypadá, ale hodí se spíš k moderním motorkářům. Zatímco jim také můžeme věřit, že na svých loupeživých výpravách sázejí na pohyblivost a nenosí helmy a těžkou výzbroj, do velkých bitev, na které už v seriálu několikrát také došlo, by si patřičnou výbavu rozhodně vzít měli.
Velmi populárním typem zbroje bylo přitom v tomto raně středověkém období kroužkové brnění. Majetnější vikingové i anglosaští válečníci by sáhli právě po něm, kdyby museli vyrazit do boje na život a na smrt. Rozhodně by také neriskovali smrtelný úder do hlavy a použili by i některou z dobových přileb. Ty se ale jak ve filmech, tak v seriálech nosí jen zřídka už proto, aby divák snáze ve vší té vřavě poznal důležité postavy příběhu.
Nedostatkem prostoru trpí i důležitá zbraň nejen vikingů, ale nespočetného množství dalších starověkých a středověkých válečníků – kopí. To je levné na výrobu a umožňuje udržet si nepřátele daleko od těla, pročež se těšilo v bojích značné oblibě.
Křižování, kostely a staré jazyky
Vysloveným nesmyslem je pak scéna, ve které Anglosasové ukřižují odpadlého mnicha Athelstana. Skuteční křesťané by podobný akt ze všeho nejpravděpodobněji považovali za rouhání a tento brutální trest vůbec nepoužívali. Mimo je také i značná část seriálové architektury. Pařížská katedrála nese zjevně znaky gotického slohu, který v době Ragnara a vikinských nájezdů ještě vůbec neexistoval.
Kde se točí filmy? Známe 10 nejúžasnějších lokalit ze všech koutů naší planety!
Sympatické je zacházení tvůrců s dobovými jazyky, protože herečtí představitelé Franků skutečně hovoří lidovou verzí latiny smíšenou s rekonstruovanou starou franštinou.
spoilerMéně než lingvisté ale budou nadšení biologové, neboť hadi zabíjející Ragnara ve čtvrté řadě seriálu pocházejí z několika kontinentů a jejich kousnutí údajně nedokáže člověku vážněji ublížit.
Emancipované štítonošky a legendární Ragnar
Ne zcela přesné je také vyobrazení role žen ve vikinské společnosti. Přestože se totiž ženy skutečně těšily mnoha ve zbytku Evropy neznámým právům, stále se nacházely v postavení nesouměřitelném s dnešními poměry. Titul štítonošky pochází ve skutečnosti pravděpodobně z mýtů, jakkoli se severské válečnice opravdu na bitevních polích čas od času objevily.
Na závěr také musíme zmínit, že legendární je i samotná postava Ragnara Lothbroka. Nevíme, zda muž tohoto jména skutečně žil, nebo se jedná pouze o fiktivního hrdinu inspirovaného osudy několika skutečných lidí. Spolehlivěji doložení jsou až jeho synové, jejichž životní dráha se ale velmi výrazně liší od té seriálové.
spoilerTřeba takový Sigurd, v poslední epizodě loňské řady zavražděný vlastním bratrem Ivarem, se stal panovníkem, oženil se a zplodil čtyři dcery. Scénáristé umí být totiž často ještě nemilosrdnější než skutečný život.
