První řada seriálové adaptace Zaklínače 81 % je za námi a mnozí ji doslova zhltli během jednoho dne. Ihned se tedy rozpoutaly diskuze mezi zarytými fanoušky, co odmítají cokoliv, co není podle jejich představ a těmi, co si seriál užívají i přes jeho menší, či větší nedostatky, co se tedy Lauren S. Hissrich podařilo, a co doufejme naopak změní do dalších řad?
Obsazení a vyobrazení postav
Začněme tím, co se řešilo nejdéle ze všeho, protože tváře herců a jejich rolí byly známy dávno před tím, než jsme věděli, jak seriál nakonec bude vypadat. Mnozí odsuzovali Henry Cavilla jako Geralta, ještě více lidí nevěřilo Anye Chalotře v roli Yennefer, jen Freya Allan většině seděla jako mladá Ciri.
Sám často říkám, že „na vzhled postav si člověk zvykne rychle, na špatné ztvárnění postavy však nikoliv“ a to se zdá se ukázalo býti pravdou i tentokrát. Henry vystihl Geralta bravurně a v tuto chvíli si asi jen málokdo dokáže představit v jeho roli někoho jiného.
A to platí i o Anye, která sice nemá tak ostré rysy a bílou pleť jako knižní Yen, její herecké ztvárnění této postavy ale naprosto vyvažuje tyto drobné nedostatky a i ona doufejme mnohým spekulátorům zavřela ústa. A pokud se ptáte, proč je Ciri starší než v knihách, tak v tomto případě šlo o snahu vyhnout se použití dvou hereček v průběhu seriálu.
Bohužel je ale potřeba ukázat i stinné stránky a tou největší z nich je nejspíš Triss v podání Anny Shaffer . Nenechte se zmást její vizáží v seriálu, jde o nádhernou herečku, která by mohla být úchvatnou Triss, ale to, jakým způsobem ji Netflix vyobrazil rozhodně není to, jak by měla vypadat. Snad tedy v dalších sériích uvidíme tu lehce puberťáckou Triss s trochu lepším vzhledem.
Celkově je ale potřeba uznat, že i když mnohé postavy nejsou ukázány úplně stejně jako v knihách nebo hrách, tak se ale drží své předlohy velmi dobře a například Marigold je otravný až to občas bolí.
Zaklínačova řezničina a jiné bitvy
Jedním z klíčových prvků tohoto světa je boj a především styl boje zaklínačů v porovnání s ostatními. Kdo četl knihy ví, že je to samá pirueta, úhyb a prostě spíše tanec s mečem v ruce, než šerm jako takový. Důvod je jednoduchý, monstra nejsou šermíři, a proto je potřeba být neustále v pohybu a mít co nejméně předvídatelné kroky.
Díky tomu bylo naprosto úchvatné sledovat, s jakou elegancí Geralt provedl svou řezničinu v Blavikenu, nebo bojoval po boku Ježka v trůním sále Cintry. Sám Henry Cavill řekl, že před samotným tréninkem šermu podstoupil kurzy tance, a jak můžeme soudit z výsledku, rozhodně se to vyplatilo.
Je ale škoda, že stejnou snahu nevynaložil choreograf pro bitvy, protože ty působí velmi amatérsky. Jízda co se rozjíždí až když je od ní nepřítel nějakých 15 metrů a armáda Nilfgaardu působící jako když William Wallace běží vstříc nepříteli rozhodně není to, co bychom zde čekali.
Stejná píle byla zřejmě vynaložena i u pochopení funkce zbrojí, protože probodávání plátové zbroje mečem a rozseknutí helmy vejpůl rozhodně není to, jak tyto prvky fungují. Ano jde o už o velké rýpání do detailů fantasy světa, kde máme magii a monstra, ale zároveň jde o svět, který je velmi dobře popsán v samotných knihách. Nilfgaard například s oblibou používá kladiva právě proto, že jsou proti plátovým zbrojím velmi efektivní.
Výběr povídek, jejich vyprávění a změny v nich
Sledovat jak Geralt rozseká pár nepřátel, nebo jak si užívá s Yennefer je sice krásné, ale příběh je samozřejmě alfou i omegou každého seriálu. V tomto případě před námi leží zvláště pro slovanské publikum velmi známý svět a mnozí tedy jen těžce nesli, když viděli, kolik změn tento seriál obsahuje.
Velkou část povídek jsme bohužel neměli možnost spatřit a ty, co jsme viděli byly často zkráceny, viz třeba návštěva Údolí květů v povídce Konec světa. Celkově je ale potřeba uznat, že bylo řečeno vše důležité a někdy i možná trochu příjemnější cestou. Jen přeskakování mezi časovými osami se zrovna dvakrát nepodařilo.
Výhodou ale je, že v dalších sériích bychom se měli držet už jen jedné časové linie, takže tento problém odpadne. Pokud jste ale patřili k těm, co neznají knihy ani hry, tak vás upřímně lituji, protože jste v tom až do poslední chvíle museli mít slušný bordel.
Oproti knihám jsme ale měli možnost spatřit i jeden příběh navíc a tím je pohled do minulosti Yennefer. Skrze něj jsme poznali, co ji ukovalo, z čeho pramení její moc a spolu s ní i její povaha.
Největší změnou v příběhu je pak ale to, že Geralt měl původně potkat Ciri už v Brokilonu a předat ji následně Myšilovovi, aby byla odvedena zpět do Cintry. Tato pasáž byla de facto úplně vynechána a spojena s jejím útěkem z obléhané Cintry. Jejich následné shledání ale proběhlo více méně stejně.
Ať patříte k těm, co úpravy v povídkách respektují či nikoliv, tak je potřeba si uvědomit, že jde o adaptaci knih, nikoliv jejich věrnou kopii. Vyprávěný příběh navíc je ucelený a i se změnami dává ve většině případů smysl.
Kostýmy a další vizuální havěť
Nefunkčnost zbrojí jsme už probrali o pár odstavců dříve, jejich vzhled je ale kapitolou samou pro sebe. Plátové zbroje vypadají jako z papíru a Nilfgaardské „šourkové“ kyrysy vzbuzují spíše smích než hrůzu. Jediné štěstí je, že z celkové doby se na obrazovkách objeví opravdu jen letmo. Doufejme jen, že pro další řady budou změněny.
O zbylých kostýmech naštěstí už můžeme mluvit jako o vydařených. Mnozí sice zapláčí, že Zaklínač je přece zasazen do středověkého Polska a tudíž máme přesně dané oblečení, ale stále je nutné říct, že jde o fantasy svět, který je středověkem pouze inspirován. Žádný kostým navíc nepůsobí, jako by vyloženě nepatřil na dané místo.
Překvapivě i vizuální efekty byly často na velmi dobré úrovni a my si tedy mohli vychutnat skvěle vypadající monstra. Jen záchvat Pavetty se úplně nevydařil a kvalitou speciálních efektů jsme se přesunuli o pár desítek let zpět.
Co ale minimálně já jen těžce odpouštím je to, že jde o další dílo, které nechápe rozdíl mezi drakem a wyvernou. V tomto případě to ale zabolí ještě víc, protože napříč knihami i hrami je vysvětlován rozdíl mezi těmito tvory hned několikrát.
Celková atmosféra Kontinentu
Způsob vyprávění, ztvárnění hlavních postav, kostýmy a vizuální stránka nám dohromady dávají celek, který utváří celkovou atmosféru. Z knih i her víme, že tento svět rozhodně není příjemným místem k žití, a pokud bychom mu měli vybrat barvy ze spektra, tak půjde škálu mezi šedou a černou.
Což je naštěstí něco, co se podařilo vystihnout celkem dobře jak pomocí obléhání Cintry, tak skrze ušpiněnost a ponurost skoro každého místa, kam jsme zavítali.
Henry Cavill prozradil, jak vytvořil svou verzi Geraltova hlasu. Jaké jsou ohlasy z premiéry?
Zaklínač z rukou Netflixu má za sebou tedy celkem vydařený start, což ukazují i ohlasy mezi fanoušky. Je pravda, že u nás se dočkal trochu tvrdší kritiky než ve světě, ale to je holt způsobeno tím, že v našich končinách známe tyto příběhy mnohem déle a lépe, a jsou nám tedy bližší. Jak tuto sérii zatím hodnotíte vy?
