Asi nejlépe hodnocenými prvky Zaklínače80 % jsou šermířské kousky v podání Henry Cavilla. Jedním z důvodů je jejich propracovaná choreografie a druhým je zápal samotného herce, který ji přivádí k životu. A právě Henry nás v rámci speciálního pohledu do zákulisí provedl tím, jak vznikala ikonická řezničina v Blavikenu.
Díky jeho chápání světa Zaklínače máme navíc možnost slyšet nejen jeho vysvětlení boje jako takového, ale i myšlenky uvnitř hlavy Geralta z Rivie a jeho motivace.
Vše začíná rozebráním odražení šipky, kde kroužení kamery kolem kuše má za cíl umocnit pocit, že zaklínač opravdu bude zasažen. Pak následuje boj s několika bijci Renfri. Největším oříškem celé scény ale byl samotný meč.
Ten totiž nebyl kompletní, šlo pouze o poloviční verzi a mnoho úderů je proto kryto de facto vzduchem, na druhé straně to ale umožňuje zakomponování opravdu brutálních zářezů. Velkou výzvou pak bylo i to, že od prvního k poslednímu střetu jde o jeden záběr.
Vše tedy muselo perfektně klapnout, kameraman se musel hýbat přesně po vytyčené trase, meče a sekery bylo potřeba mít ve správný okamžik na správném místě a kaskadéři se museli kolem Henryho hýbat tak, jak bylo potřeba.
Nejkomplexnější část ale představuje boj s Renfri, kde šlo o propracovaný tanec s meči kombinovaný s šermem. Zde už mají oba aktéři normální meče, jejichž čepele jak Henry, tak Emma Appleton vedli přesně kam bylo potřeba. Což po většinu času znamenalo méně jak pár centimetrů od tváře či těla svého protivníka.
Zajímavé je pak vysvětlení, že Geralt je vlastně po většinu souboje v defenzivě, protože chce stále dát Renfri možnost utéct pryč. Ve chvíli, kdy je ale jasné, že to neudělá přechází Gwynbleidd do útoku, protože nehodlá přijít o svůj život.
