Úspěšný Mad Max: Fury Road 80 % z roku 2015 patří jednoznačně mezi nejinovativnější akční filmy posledního desetiletí. Do čela světových žebříčků ho dostalo úchvatné vizuální zpracování, vpravdě zběsilé tempo i agresivní soundtrack. Tvorba podobně kvalitního snímku však nikdy není bez komplikací a Šílený Max si těch svých užil do sytosti. Snímek se totiž připravoval těžko uvěřitelných 25 let.
K natáčení mělo konečně dojít v roce 2001, ale teroristický útok na Světové obchodní centrum a následné pohyby finančního trhu záměr režiséra George Millera překazili. Štáb se navíc rozhodl změnit lokalitu: předchozí snímky s Maxem v hlavní roli vznikaly v Austrálii, kde se koneckonců odehrává i postapokalyptický děj. Zběsilá cesta se však přesunula do africké Namibie. Tam na přelomu tisíciletí stále ještě dozníval ozbrojený konflikt.
Další plány na natáčení zkomplikovala třeba i tragická smrt Heatha Ledgera , plánovaného do titulní role, v roce 2008. Vzhledem k nedostatku finančních prostředků také hrozilo, že snímek skončí animovaný, třeba ve stylu úspěšné japonské Akiry 82 %. Když se později konečně všichni sešli na místě natáčení, spustil se déšť, jaký namibská poušť zažívá jen jednou za století. Produkce pak konečně započala závěrem roku 2012.
George Miller navíc rozhodně nepatří mezi konvenční filmové tvůrce a bez zajímavosti proto nebylo ani samotné natáčení. Režisér se totiž rozhodl dominantně vyprávět skrze samotný obraz. Snímek proto neobsahuje větší množství dialogů a dokonce k němu nevznikl ani tradiční scénář. Zastupovalo jej téměř tři a půl tisíce obrazových panelů a Šílený Max tak více než kde jinde existoval jen v Millerově hlavě, takže s ním museli jeho spolupracovníci ustavičně konzultovat jednotlivé aspekty filmu.
S odstupem času však musíme uznat, že se toto kontroverzní rozhodnutí vyplatilo. Síla neotřelého způsobu vyprávění totiž nešla na úkor propracovanosti postav, ani nezbavila snímek tak podstatného napětí a zjitřených emocí vůbec.
Miller se navíc v éře digitálních orgií nebál vyrukovat s fyzickou akcí. Všech osmaosmdesát bizarních dopravních prostředků, které obyvatelé dystopických pustin používají k boji a přepravě, vzniklo ze skutečných dílů. Ikonický The War Rig, na kterém brázdí zem nikoho hlavní postavy filmu, dokonce stojí na podvozku československé tatrovky. Vznikl dokonce i funkční model plamenometné elektrické kytary, na kterou hraje šílený slepý bojovník během válečného tažení Immortana Joa. Vážil údajně okolo šedesáti kilogramů.
Podle režisérova odhadu až 90 % akce, kterou jsme ve filmu viděli, skutečně zahráli kaskadéři. Vizuální efekty byly použity především k prokreslení prostředí – Miller chtěl své dílo na první pohled odlišit od většiny ostatních postapokalyptických snímků, které obvykle spoléhají na pochmurné, sytosti zbavené barevné tóny.
Nakonec vzniklo uprostřed namibijských pustin okolo 480 hodin materiálu. Režisér jej předal své manželce, Margaret Sixel , která nikdy předtím film podobného ražení nestříhala. Řekl jí, že to musí udělat právě ona, jinak by Šílený Max vypadal jako každý druhý akční snímek. Neotřelá produkce ale neunikla kritice samotných herců. Představitel hlavní role, Tom Hardy , dokonce cítil po premiéře potřebu omluvit se režisérovi za nedůvěru, kterou k jeho tvůrčímu záměru během natáčení měl.
Pro pořádek však musíme zmínit, že i George Miller měl o svém nejdůležitějším herci jisté pochybnosti. Toma Hardyho v Hollywoodu provází jistá reputace, takže se režisér před náborem raději poradil s kolegou Christopherem Nolanem , který britského drsňáka obsadil do svých snímků Počátek 89 % a Temný rytíř povstal 86 %.
Do nového filmu se totiž zezačátku počítalo s původním představitelem Šíleného Maxe, Melem Gibsonem . Kariéru tohoto svérázného Australana však pohřbily rasistické urážky a alkoholová závislost, takže si tvůrci museli hledat náhradu. Krom již zmíněného Heatha „Jokera“ Ledgera měl o vysokooktanové dobrodružství zájem třeba i Jeremy Renner , Hawkeye ze superhrdinského týmu Avengers, ale roli nakonec nezískal.
I přes castingovou změnu se však mezi novým a starým Maxem najdou styčné body. Hrdinovo oblečení je přesnou kopií toho, které nosil v osmdesátých letech a do Zběsilé cesty se vrátil i jeho ikonický vůz, The Interceptor. Mel Gibson se také s Tomem Hardym setkal na společném obědě a objevil se i na slavnostní premiéře.
Závěrem se ještě sluší podotknout, že si snímek vysloužil vřelé přijetí kritikou a celosvětově utržil téměř 380 milionů dolarů. V současnosti pak jeho autoři chystají hned několik pokračování.
